Učitel, básník, literární kritik. Narozen v Řepištích. Syn Františka, rolníka, poslance parlamentu ve Vídni v l. 1911-1918. Byl absolventem gymnázia v Místku (1941), student české filologie a filozofie na univerzitě v Brně. Učitel v Brně a následně na středních školách v ostravském okrese a ve Frýdku-Místku. Zástupce předsedy Okresního národního výboru ve Frýdku-Místku (1966-1984). Zástupce starosty Řepiště (1990-1994). Veřejný činitel: v l. 1970-1992 předseda Osvětové besedy v Řepištích, po r. 1989 člen Občanského fóra. Zemřel v Řepištích.

O významné řepišťské osobnosti sepsala paní Božena Klímová velice hezké dílo pro Opavskou knihovnu Petra Bezruče. 

Zde je odkaz na webové stránky: https://www.okpb.cz/web2005/pavlok/Status.htm

Na uvedeném odkazu se s Bohumilem Pavlokem seznámíte co do jeho života, tak také s jeho dílem či dokonce fotografiemi.

S obcí Řepiště je spjato jméno významného českého básníka, Josefa Kainara (29 .6. 1917 - 16. 11. 1971)

"Tam v lese zvaném Zaryje,

kde i ten vzduch marný je,

kde každá větev je tak sama,

tam dřímá láska nešťastná,

a do zlých časů zakopaná:"

Kainarova báseň Zaryje vyšla a asi také vznikla až jako vzpomínka na Řepiště, kam se Kainarovi přistěhovali roku 1939 a odkud odešli po válce do pohraničí; pozůstalost po tatínkovi se projednávala v červnu 1948 v Krnově, opět v červnu o čtrnáct let později se v Krnově konal pohřeb nevlastní maminky. Nežili tedy Kainarovi v Řepištích dlouho, básník do Řepišť vlastně jen dojížděl ze svých různých zaměstnání hlavně v nedaleké Ostravě, která je od Řepišť přibližně stejně vzdálená jako Hlučín, jenže na jih, zatímco Hlučín na severozápad, a přece si obec zamiloval na jiné. Jak je známo z úvodní studie k Bláznovu kabátu, když mluvil před smrtí na způsob Halasova "Já se tam vrátím", mluvíval o Řepištích.

Není nikdy jednoduché poznat, proč si kdo zamiluje místo, kde se třeba nenarodil a nepobýval dlouho, proč právě k němu přilne víc bež k ostatním. Láska? Příroda? Prožité chvíle štěstí?

V Řepištích není těžké vyhledat ženy, s nimiž tehdy dívkami, Kainar tančil na zábavách. Dům č. 193, kde Kainarovi bydleli v nájmu, dosud stojí a lze si udělat představu o tom, jak tento konec obce vypadal a jak byl už v přírodě, dokud zástavba nezhoustla. Jenže největší zážitek tvůrcův jest - jeho dílo", řečeno s  Šaldou z prvního čísla prvního ročníku jeho Zápisníku. Je téměř jisto, že Řepiště se Kainarovi stala tím, čím se staly Nezvalovi Dalešice: místem tvorby, klidnou základnou, kam se villonovec vracel, aby psal. Proto si je navždycky zamiloval.

BLAHYNKA, Milan. Člověk Kainar. Ostrava: Profil, 1983. s.71-72.

Katolický kněz, husitský duchovní. Narozen v Řepištích. Absolvent gymnázia v Těšíně. Vystudoval teologická studia v Olomouci, pak ve Vídni. Na katolického kněze byl vysvěcen
v roce 1894. Působil jako kaplan v Dolní Lipové, Skalici, Dobré, Istebné, Bielsku, Skoczowě, Slezské Ostravě a Radvanicích. Připojil se k církevně-reformnímu hnutí, a proto byl vyloučen z Katolické církve. V roce 1922 se stal administrátorem a později biskupem církve československé husitké pro Slezsko. Český národní činitel. Spoluzakladatel Matice osvěty lidové ve Slezsku. Zemřel v Radvanicích.

Režisér, publicista. Narozen v Řepištích. Absolvent gymnázia v Místku. Nedokončena právnická studia v Praze. Úředník v Karviné, Orlové, Moravské Ostravě. Redaktor týdeníku "Nové Těšínsko" (od r. 1926). Od mládí měl zájem o divadlo. Absolvent režisérských kurzů. Od roku 1930 pracoval v divadlech v Praze a jako režisér v Olomouci. Od roku 1942 vězněn v Brzegu n. Odrou, kde zemřel.

Inženýr lesník. Narodil se v Řepištích. Byl rektorem Vysoké školy zemědělské v Brně, kde také zemřel.